PIpíci 4.Díl

14. března 2011 v 20:06 | Verů |  Pipíci
Otevřel jsem dveře a Bert koukal strašně divně.
"Jakto, že ti říká Gee? Tak můžu jenom já!"
"Nějak jsme se spolu nedávno zapovídali, tak jsme si potykali. Je to moc milý hoch."
"Gerarde, jeslti tu s m nou nechceš bej, tak nemusíš. Zabil jsem se málem já a ne ty. Klidně jdi do práce.. "
Ta slova mě zabolela u srdce.
Přišel jsem k jeho posleli a vzal za ruku.
" Berte, Nechci ti ublížit." položil jsem hlavu na jeho hruď a poslouchal tliukot srdce. Byl nervozní.
Rozrazili se dveře, ve kterých stála sestra a prosila mě at odejdu, že potřebují udělat Bertovi ještě nějaké vyšetření. Vyhověl jsem jí, ač hodně neochotně.

Domů jsem šel snad 2 hodiny a to je to od nemocnice ke mě domů blízko.
V obýváku jsem si sedl na gauč a měl v plánu koukat na TV. Asi v půlce mýho oblíbenýho pořadu Brouček Pytlíček, někdo zazvonil. Tělo se mi pomalu zvedalo z pohodlné pohovky, až se doloudalo ke dveřím. Ach jo, kdo to může v tuhle nekřesťanskou hodinu bejt. FRANK!
"Ahoj Gerarde, můžu na chvilku dál?"
Zíral jsem na něj s otevřenou pusou. Asi si toho všiml.
"Jde o Berta"
"Jo promiň, pojď dál."
"Dáš si něco k pití?"
"Džus, Děkuju"
"Potřebuju aby jsi věděl, že je to čistě z doktorskýho hlediska.
"Ok, povídej" Položil jsem džus na stůl a poslouchal s nataženýma ušima.
"Víš, my dělali ještě další vyšetření ohledně toho, jak je na tom. Z drog je venku, ale zjistili jsme rakovinu plic. Bohužel už ve velkym stádiu a nejde nic dělat." ¨
Koukl na mě s vážným pohledem a já ucítil, jak mi po tváři stékají slzy, slzy, které se později proměnili ve vodopád. Sedl si ke mě a objal mě.

" Děkuju, že mi to říkáš tak na rovinu. Kolik má ještě času?"
"To je individuální, ale podle mě moc ne."
Řval jsem jak malá holka. Muj Bertík umírá...KURVA ne..://

Cítil jsem jak na mě jde únava, ale pláč neodcházel. Po chvilce jsem ale usnul Frankovi na rameni.Vážil jsem si toho, že se mnou zůstal a cítil jsem se tak v bezpečí. Najednou mě, ale něco probliklo hlavou, já se vymrštil a hnal do nemocnice.
Frank za mnou vyběhl a řval "Gee POčkej!" Já ale běžel dál.
Když ovšem Frank zjistil, že je marný na mě volat, nasedl do auta a dojel mě.
"nasedni, hodim tě tam. " Dlouho jsem neváhal a naskočil do auta.

Celou cestu mi plavali oči v slzách, jelikož mi stále víc a víc docházelo, co se děje. Zvuk motoru se kryl se cvrdlikáním cvrčků v trávě, pouliční lampy osvětlovali přístav a po chvilce se objevila nemocnice.
Vylítl jsem z auta a běžel za Bertem. Ten ležel na lůžku a těžce dýchal. Když mě uviděl pokoušel se usmát.
"Gee to jsem rád, že jsi tu, sedni si ke mě."
Sedl jsem si a Bert mi stiskl ruku. Jeho stisk byl slabej a mě docházelo, že je to jeden z našich posledních dotyků..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama