Pipíci 5.díl

14. března 2011 v 20:42 | Verů |  Pipíci
"Gee..Zbývá mi pár minut, ale já tě budu milovat pořád a doufam, že ty mě taky. "
Bylo mi ho tak líto..
""Lásko, já celej svuj život. Nevím jak to bez tebe zvládnu."
"Tohle neříkej..Jsi silnej zvládneš všechno. Věřim, že si najdeš někoho, kdo tě bude milovat apson, tak jako já. Jen chci aby jsi to věděl."
Do očí se mi hrnulo stále víc a víc slz.

Seděl jsem na židli s hlavou položenou na jeho hrudi. Srdce mu spomalovalo a bilo pořád míň.
Políbil jsem ho. Můj poslední polibek věnovaný Bertovi.
"Miluju Tě, Gee."
Zašeptal a já cítil, jak pomalu padá do říše snů, ze který se už bohužel neprobudí.
Ležel jsem tam snad celou noc, než mi došlo, že mam asi jít zavolat doktora.
Nechce se mi od něj. Od mýho Bertíka.

Odváželi ho na lůžku někam daleko..Daleko ode mě. Sledoval jsem je do poslední chvilky, co to jen šlo.
Tričko bylo úplně promočené a slané od slz, ale upřímně mi to bylo u prdele.
Při východu z nemocnice mě ovál chladný vítr. Byl ranní letní den..No den..tak 6 ráno. Čas mi ale nic neříkal. Šlo na mě nevyspání a bolest u srdce. Všechno co mi stálo v cestě jsem odkopl. Vzpomínky mě zas táhly k Bertovi, jak leží bezmocně v pokoji. Oči se mi zasypali ještě víc.
Nohy mi nesli domů, ale sotva moje oči spatřili rostlinky v zahrádce, zrychlili a nesli mě pořád dál.

Odnesli mě až na útes, kam jsme chodili s Bertem na "picnik"..
Stál jsem u kraje, když začalo pršet. Kapky mi stékali po vlasech a obličeji.
Ozval se první hrom a mé tělo se otřáslo zimou. Můj pohled padal dolů ze skály a kapky vody na mé tváři se smíchávali se slanou chutí slz.

V hlavě se mi promítal celej život. Ode dne, co jsem šel do školky do teď.
Všechno se mi míchalo dohromady, ale na sektkání s Bertem nikdy nezapomenu.

Seděl jsem u sexuologa, když dovnitř vešel nějakej mladík a ptal se, jak doma oznámit, že je tak trochu na chlapečky. Bylo mu úplně jedno, že jsem tam taky. Místo toho mi věnoval úsměv a já ho s radostí opětoval. Popadl nějakej papírek , napsal na něj svoje telefonní číslo a už to jelo.
KURVA!

Zařval jsem do mlhy, která se objevila po tom, co přestalo pršet. Dokonce začali zpívat papoušci kakadůů A já věděl, že muj život brzo skončí. Život, kterej se zkurvil v jednej jedinej vteřině.

Stál jsem odhodlán skočit s roztaženýma nohama. Když jsem ale viděl ostré kameny, rozmyslel jsem si to a roztáhl raději ruce, abych si připadal jako ptáček.

V tom mě někdo chytl za boky, já se otočil a málem se mi zastavilo srdce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama