The Only Hope For Me is You aneb Memories - 4.díl

15. března 2011 v 19:22 | Kristie |  The Only Hope For Me is You aneb Memories
Ráno jsem se probudil hrozně natěšenej. Kouknul jsem se vedle sebe na židli, kde byl přehozenej kostým a přemýšlel, za co půjde asi Frank. Oh Frank. Zase jsem zavzpomínal na ten náš polibek. Co to vlastně mělo znamenat? No každopádně jsem poznal, že k němu cítím něco víc. Jeho pohled, jeho vůně a jeho jemné rty - z toho jsem byl prostě úplně vedle. Jak tak nad ním přemýšlím, já se do Franka zabouchnul? Ne, to není možný, takhle rychle. Nebo je? Nicméně mam do večera dost času, tak se jen tak rozvalím na gauč a bude prostě relaxovat. V telce si pouštim Přátele a koukám na celou první sérii. Kolem jedné jsem si objednal k obědu pizzu a jak jsem byl narvanej, usnul jsem. 'píp' vzbudila mě smska.

"Kde seš? Teda aspoň myslím, že tu nejsi. Dvakrát už jsem se ujistil u lidí, co vypadali jako ty, když jsem jim skočil na záda, ale oni na mě jen koukali jako na blázna. No, teď si tu tak připadám. Doufám, že brzo dorazíš. Frank." a do háje...Gerarde ty debile! Mobil jsem odhodil a začal lítat bo bytě. Ještě jsem se opláchnul ledovou vodou, abych se probral a už jsem na sebe oblíkal kostým Supermana. Naposled jsem se prohlídnul v zrcadle, uhladil si vlasy jako Superman a vyběhnul na párty. Lidé na ulici na mě dost podivně koukali, ale naštěstí jsem nešel daleko.
"Do..dobrý večer." vydechnul jsem na nějakýho týpka, co pouštěl dovnitř. Pořád jsem nemohl popadnout dech.
"Jsem Gerard Way a..." nenechal mě domluvit a už kýval hlavou. "No jistě, pojďte dál. Přeji hezkou zábavu." a já vešel do velké místnosti, kde všude zářily světla a hrála nahlas hudba. Kolem dokola byly stoly s jídlem a hlavně s pitím a uprostřed parketu už všichni tančili. Bylo tam spousta masek, takže jsem jen bezradně koukal do davu, jestli náhodou neuvidím Franka. Nikde nebyl, a tak jsem se tu vydal na průzkum. Najednou jsem ale viděl v koutě místnosti tmavou menší postavu, která mě sledovala na každém kroku. Snažil jsem se ho rozeznat, ale měl na obličeji masku. Masku Batmana. Najednou za sebe odhodil plášť a vydal se směrem ke mně. Trochu jsem znervozněl, ale pak jsem ho poznal. Podle jeho úsměvu, který se snažil zakrýt, protože chtěl vypadat vážně.
"Franku!" zakřičel jsem radostně a rozběhnul se k němu.
"Takže se konečně setkáváme...Supermane." začal na mě. Já se trochu zarazil, ale se smíchem jsem pokračoval dál.
"No jistě Batmane. Nikdy před tím, až teď. Být tebou, moc si se mnou nezačínám." a potlačoval jsem smích. Frank ale vypadal hodně vážně a tentokrát se vůbec neusmál.
"Já s tebou? No jak myslíš. V tom případě bychom si měli porovnat síly."
"Mám to chápat jako výzvu na souboj mezi Batmanem a Supermanem?" a on jen kývnul. Teď už se šibalsky usmál a vykročil ke mně. Já se musel hrozně smát, když jsem viděl jeho výraz a začal jsem před ním utíkat. Kličkoval jsem mezi tančími lidmi a kdykoliv jsem se otočil, abych viděl jak za mnou Batman utíká s vlajícím pláštěm, vybuchnul jsem smíchy a dál nesmyslně někam utíkal. Zapadl jsem za roh a přimáčknul se na zeď. Za mnou ale nikdo nevyběhnul. Po chvilce jsem vykouknul do místnosti a nikoho tam neviděl. Kde sakra je? Batman jeden...nakonec jsem teda s opatrností vyšel a pomalu kráčel k davu.
"A mám tě!" skočil mi Batman na záda a přes obličej mi přehodil plášť.
"Né, Superman nikdy neprohrává!" a jak jsem neviděl, motal jsem se někam směrem dál od hudby. Zapadli jsme do nějaký malý místnostni, kde byli zásoby pití a všeho, co bylo na párty. Tam jsem ze sebe Frankieho odhodil a oba jsme vybuchli smíchy. On se mi přes tu jeho masku zadíval do očí a já mu jí sundal. Rozcuchaly se mu vlasy a vypadal neodolatelně.
"Frankie?" zajel jsem mu rukou do toho jeho rozcuchu.
"Ano Gee?" a zase na mě pohlédl těma svýma štěněčíma očima.
"Já-já..tě mam rád. Co rád, možná že...možná že tě..." ale on mě zlehka políbil.
"...miluju." dořekl jsem šeptem. V tu chvíli mě políbil mnohem vášnivěji a já mu jen polibky oplácel. Naše jazyky se jemně proplétaly a já byl v sedmém nebi. Zajel mi rukama do vlasů a zlehka hladil. Nakonec mě i přimáčkl ke zdi a moje ruce ho automaticky objaly kolem boků, jakoby jistotou, aby se čistě náhodou neodtáhl.
"Gerarde.." nadechl se a já vdechoval jeho vůni. "Ani nevíš jak moc jsem ti chtěl říct to samý. Říct, že kdykoliv jsem tě viděl, celej jsem se rozechvěl a užíval si každýho tvýho úsměvu. Říct, že i když se známe jen chvilku, tě bezmezně miluju." a já jen nevěděl, co mu na to říct. Byl jsem tim tak dojatej, že jsem se jen připitoměle usmíval a nevěděl co říct. Prostě jsem ho místo toho políbil.
Tentokrát se mi spustil celý vodopád slz. Pamatuju si to jako včera..přesně slovo po slovu. Oh, vrátil bych ty chvíle. Teď už mi zbývá jen dál vzpomínat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zouzíí Iero Way Zouzíí Iero Way | Web | 16. března 2011 v 15:09 | Reagovat

fakt nádhernej blog!! povedl se!! jako všechny ostatní blogy vaše :) konečně se mi ty povídky nebudou pléct :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama