Must Die! 5 The End

12. června 2011 v 22:59 | Iwuš |  Must Die!
Je to tu....Nikdo to nečekal...Ach jo... :-( Už teď mi chybí....je to tak těžký rozloučit se s nějakou povídkou...






"Mikey nekoukej tak na mě..."
"Gerarde Arthure Way! Proč si mi to proboha neřekl?!?"
"J-J-Já...Promiň..."Kdyby věděl, že jsem si to každý den vyčítal a že mě to mrzí...
"Nepískej si Franku!"
"J-Já...ach"
"Co ty?!?"
"Já....Kluci, já se počůral..." S mikeym sme najednou na všechno zapoměli a vyprskly smíchy...
"Ty-Ty si se počůraaaal..." Řekl s obrovským smíchem Mikey...
"No mě to moc směšný nepřipadá!" Asi po půl hodině jsme se s Mikeym uklidnily...
"Kde máte záchod??"
"Ten už přece nepotřebuješ..." Řekl Mikey a já zase vyprskl smíchy...
"Poď se mnou, pučim ti nějaký svoje oblečení..."
"Děkuju..." Řekl a krásně se na mě usmál, já mu úsměv oplatil... Šli jsme do mé ložnice. Celou cestu jsem cítil Frankův pohled na mém zadku, ale on přeci není Gay... Určitě si to jen představuju, protože bych si to tolik přál... Otevřel sem dveře a vešli jsme...
"Woow, ty tu máš plakáty Smashing pumpkins..." Sledoval můj pokoj se zářícíma očima, trochu pootevřel pusu a já...cítil jsem, že homusím políbit...je tak neodolatelný...já to musim udělat... Najednou jsem stál těsně u něj. Díval se na mě svýma štěněčíma očima. Jemně a krátce jsem ho políbil. Když jsem najednou zase ucítil jeho rty na těch mých... Byli tak jemné a tak vášnivé. V tom se naše jazyky setkaly a mě se z toho až zatočila hlava... Bylo to dokonaé, intenzivní... Moje ruce mu sami začali jezdit po celém těle, pohrávaly si s jeho bradavkami a najednou jsem mu ztáhl triko. Frank se ode mě odtáhl...
"Promiň Frankie..." Frank šel ke dveřím, ale k mému překvapení neodešel. zamkl dveře a okamžitě zase spojil naše rty v jedny... Nechtěl se nechat zahanbit a tak mi začal sundavat triko, ale nějyk ho nemohl přetáhnou přes mou hlavu... Musel sem se smát. Je tak roztomilej, když se vzteká...
"Počkej pomůžu ti..." Rychle jsem si sundal ten nepotřebnej kus hadru... Zase sme spojili své rty a já mu zatlačil na hrudník, tak že spadl na postel a využil jsem toho, že je překvapený a rychle jsem si vlezl za ním a obkročmo si na něj nasedl... Cítil jsem jeho narůstající problém a abych ho potrápil, tak jsem se na jeho malýho velkýho Franka ještě víc přitiskl...
"Gee...p-proboha nemuč mě tak..." Pomali jsem se naklonil a začal ho líbat a kousat na krku.
"Ach Gee..." Frankie se začal prohíbat v zádech a těžce dýchal...k tomu slastně přivřel ty svý přenádherný, lískově oříškový oči. Jazykem jsem zklouzl k jeho bradavkám a jezdil s ním po celém jeho hrudníku. Sjel sem až k jeho malýmu velkýmu Frankiemu. On začal zarývat nehty do postele a já mu začal rozepínat kalhoty... Najednou se ale ozval strašlivej křik Mikeyho. Rychle sem vyběhl z pokoje a frank za chvíli běžel za mnou...
"Mikey c-" Nedokončil jsem větu, když jsem vyděl Frankova tátu jak drží Mikeymu zbraň u hlavy...
"Nesplnil si úkol." Pronesl s klidným hlasem a zmáčkl spoušť... V tu chvíli jsem vnímal jen Frankův tichý vzlykot... Ten hajzl pustil Mikeyho a já slyšel, jak dopadl na zem... Nemohl jsem se ani pohnout, v duchu jsem si nadával, že mám něco udělat aspoň teď. Zároveň sem si nadával, protože sem věděl, že za tohle všechno můžu jen a jen já...
"Si na řadě Franku." Když jsem to slyšel, tak jsem se konečně probral, rychle jsem se otočil na Frankieho, stál tam celej rozklepanej s vykulenýma očima.
"Jeho nech bejt!! Vem si ku*va mě ty parchante!!" Frank jenom brečel a šel jako nějakej pes na povel k jeho otci.
"Prosím ne..." Vydal jsem ze sebe jenom tichým hlasem. V tom zazněl i druhý výstřel...mířený Frankovi. Díval se mu přitom hrdě do očí. Rozběhl jsem se k němu a chytil jeho padající tělo. Ten parchant se jen otočil a vyšel ze dveří.
"Zastřel aspoň i mě!!" Řval jsem na něj...
"Ne. Takhle budeš trpět víc a navíc...nebylo to v domluvě..." Řekl pořád se stejným klidem a odešel...Netrefil Franka tak, aby okamžitě zemřel, věděl přesně kam střelit, aby trpěl a zároveň, aby nemohla stihnout přijet záchranka.
"G-Gee..."
"Copak je Frankie." Brečel jsem...
"Neopouštěj mě prosím Frankie....promiň....bude to dobrý." Věděl jsem, že nebude, že umře, ale snažil jsem se mu to namluvit, snažil jsem se to namluvit sobě...
"Všichni se navzájem opouštíme: měníme se, umíráme, přerůstáme své nejlepší přátele. Ale i když tě opravdu opustím, budeš mít v sobě něco z mé bytosti. Budeš někdo docela jiný, právě proto, žes mě poznal. Miluju tě..." S těmito slovi mě opustil i on...NAVŽDY... Seděl jsem tu na zemi a v náručí svíral tělo mého bratra a tělo osoby, kterou jsem miloval, miluji a milovat vždycky budu...
The End
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veru Way Veru Way | 14. června 2011 v 15:44 | Reagovat

Rozloučit se s povídkou je asi to nejtěší na psaní..

2 Vavi Way Vavi Way | 16. srpna 2011 v 14:08 | Reagovat

Tem 5 díl byl podle mě ůplně nejlepší:D(Ale všechny byly super a moc zajímavý):D To bylo dobrý jak se Frankie pomočil:D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama