I love you my counselor 1

16. října 2011 v 14:45 | Ivuš |  I love you my counselor
Lily - David
já - Seb


David:
Jmenuju se David Desrosiers a je mi 14 let. Žiju v Kanadě v jednom menším městečku. Chodim na místní gymnázium. Všichni mě tam mají rádi…a holky se o mě perou. Tak dobře a teď pravdu…jsem idiot celýho gymplu…a sem gay, proto si ze mě všichni utahujou. Nechápu co jim na tom vadí, vždyť je normální být na stejné pohlaví…nebo není? No očividně pro ně asi ne. Je snad jen jedinej člověk, kterej se se mnou baví. Jmenuje se Seb…právě se přistěhoval a je vážně fajn…se všim mi pomáhá.
* * *
Sedím v zadní lavici a opět pozoruju Chucka. Je to náš třídní šprt, není moc oblíbenej, ale mě se líbí…až moc. Seb o tom ví a pořád mi radí, jak mu to mám říct, ale já sem prostě zbabělec. Z mého snění o Chuckovi, mě probral papírek, kterej mi vrazil do hlavy. Otočil sem se směrem letu…no jo Pierre, jak taky jinak. Rozbalím papírek na kterym je napsaný velkym písmem "TAK CO BUZNO, UŽ MÁŠ OBJEV?" Otočím se zpět a zaťukám si na čelo. Jeff se může potrhat smíchy. Jo abych vám o nich něco řekl ….Pierre a Jeff sou frajeři naší třídy. "To by stačilo pánové" okřikne je učitel. Há teď se směju já. (xD) "Je tu snad něco k smíchu pane Desrosiersi?" Třída se začne smát…co je na mym příjmení, že se mu každej směje?? "Ne, omlouvám se" Učitel se vrátí ke svému výkladu, která stejně nikdo neposlouchá…jen Chuck. Ano sem myšlenkama zase u něj. Zvoní…konečně ven z týhle hnusný školy. U skříňky potkám Seba. "Čau Davide" usměje se na mě Seb. "Ahoj"…"Prosimtě, co to mělo znamenat v tý hodině?" "Ale nic…" V Sebově výrazu je vidět, že mi nevěří, ale rači to neřeší. "Půjdem teda dneska ven??" "Dobře..máme štěstí, že bydlíme kousek od sebe co?" "To jo…tak odpoledne..zatim čau" "čau".
Seb:
"Dobře..máme štěstí, že bydlíme kousek od sebe co?" Noo jasně 2 kilometry a kousek…"To jo…tak odpoledne..zatim čau" "čau". Rozloučili sme se a já se vidal tou úmornou cestou 70 metrů do kopce ke mně domů…jo nerad chodim sám, ale to už ste asi poznali. Přišel jsem domů a hned jak jsem vešel do pokoje, tak jsem zapl počítač. Zapl sem nějakou písničku a sedl si na svou židli…už abych byl venku s Davidem… Najednou se ozval ten strašnej zvuk skypeu. Aaaa zpráva od Davida….
Promiň nemůžu ven. Ach joo… Tak nevim jestli si to mám brát osobně, že semnou nechce jít nebo co…
Oks, nevadí a budeš na PC??
Jasně… :) No aspoň že tak…
doprdele :DDDDD von mi to lajknul
who and what Je mi jasný, že myslí Chucka…No jasně…ani neví jak mě s nim štve, ale nic se nedozví…
Ale Chuck abych mu vyplnil tabulku, která obsahuje jestli bych s nim chodil a takový
Ohh :D
on mi ještě nenapsal :( ..a ani nenapíše
munapiš ty ty vole asi proč by ti psal Ach jo vážně mě už štve…ještě k tomu se strašně nudim a..a Davida chci prostě já, ale sme kámoši a on miluje Chucka…Jo Chuck…Líbil se mi a řekl sem o tom Davidovi, ale taky jsem řekl, že miluju ještě někoho jinýho, ale už neví, že jeho…
já nevim...minule taky napsal on :D :D :D
sice se ptal jestli se známe
ale to je fuk
:D Chodí spolu do třídy, ale ani si ho nevšiml fakt bezvadný…
ty seš fakt blb
jo já mu už taky napsal :DDD překvapivě odepsal
noo a co
:D No aspoň se nebudu nudit…i minule mi psal o čem se baví a je to dost sranda…
xDDDDDDDDDDD ježiš co to je kurva za pozdrav :D :D :D
Nahlásit · 18:35 Ahoj :D :).Nahlásit · 18:35aojíčíček.
xDDDDDDDDDD
já z něj su mrtvej Noo vážně je to sranda. Chuck je prostě takovej, ale David je můj!
Takhle sme si psali ještě hodně dlouho. Jak on to má David lehký a jak slepej je… Chuck s nim tak viditelně flirtuje a on mi to nevěří…Jo i přes to jak ho miluju mu v tomhle nedokážu lhát…chci aby byl šťastnej. Pořád mi posílal co si píšou a já si dělal srandu z toho všeho a psal mu co bych napsal já. Zase mi poslal co si píšou a co nevidim…moje odpovědi. Vždyť on ho sbalí na moje hlášky…a já je nebudu ani moct používat aby to nepoznal. Ví vůbec jak mi z toho všeho je?!?
David:
Byl sem za všechny Sebovi rady strašně moc vděčnej. Nikdy bych sám nevymyslel co mám psát. Sice mi bylo blbý, že používám jeho hlášky na sbalení Chucka…ale co jinýho sem měl dělat. A navíc mu to moc nevadilo. Smáli sme se spolu Chuckovým reakcím. Když pak odešel, psal sem si dlouho do noci se Sebem…řekl bych, že to až přeháníme. Ono je to vlastně jedno když nespim už asi měsíc…furt nad něčim přemejšlim a prostě mi nejde spát.
já už ani nepočítám kolik dní nespim.....ale dnešek se přičítá...protože se mi vůbec nechce spát :D
mě taky ne ale už pudu
nechci aby mě máti sprdla :D
tak SLAGN :) :*
Dobrou :* :)
Jo takle sme se loučili každej den…ty pusinky sme brali ze srandy… Ráno ve škole sem potkal Chucka, ale ten dělal jako by mě neznal. Bylo mi do breku…musel sem se všem klidit z očí. Nenapadlo mě nic jinýho než utýct záchod. Sedl sem si do kabinky a zamčel sem se. Potichu sem si tam brečel než mi někdo zaklepal na dveře. "Obsazeno" řekl sem chraplavým hlasem. Nechtěl sem aby mě někdo rušil. "Davide , to sem já Seb" byl sem rád, že za mnou přišel…on mě ve všem podporoval. Odemknul sem mu dveře a pustil ho za mnou. "Viděl sem, jak semka utíkáš se slzama v očích…stalo se snad něco?" "Jo stalo, Chuck dělal, že mě nezná…já ho nechápu po tom co sme si včera psali." "Davide, on ti za to nestojí"
Seb:
"Davide, on ti za to nestojí" Tohle bych to já nikdy neudělal…Jak jen Chuck mohl. Najednou začalo zvonit na hodinu.
"Musíme jít…" Řekl jsem a otřel mu slzy z očí.
"Je po zvonění kde ste byli!" Rozkřikl se na nás učitel jen co sme přišli.
"Šu*ali buzeranti." Začal se chcechtat Pierre.
"Bouviere tebe sem se na nic neptal! Ale když máš tolik řečí poď k tabuli." Šli sme si sednout na místo.
"Ale kampak pánové?!? Vy tu zůstanete taky, já si vás vyzkouším všechny." Panebože…absolutně nic nevim…
"Tak Sebastiene ty di za tohle křídlo, Desrosiers si pude za druhé a ty Bouviere zůstaneš ve předu…" Všichni tři sme ho bez řečí rači poslechli…
"Piště si zadání. Máme dvě měřítka. Dílky stupnice na jednom měřítku jsou navzájem vzdáleny 1cm, na druhém měřítku 15mm. Měřítka jsou přiložena k sobě tak, že splývají jejich počáteční dělící čárky. Které další dělící čárky splývají. Najeděte alespoň tři." Spustil na nás učitel. Poodstoupil jsem od tabule a koukl se do třídy. Chuck počítal ten příklad s náma a ostatní se bavili nebo si kreslili.
"No tak Lefebvre!! Zkus přemýšlet sám a nehledej odpověď ve třídě…"
"Stejně by mi nikdo neporadil…"
"Aaaa tak pán si příde pozdě, nic neví a ještě k tomu je drzí…" Ještě než to dořekl jsem si vzal do ruky křídu a začal vymejšlet jak to vypočítám…Ajoo vždyť je to lehký pomyslel jsem si když mě konečně osvítilo..Jen tak tak jsem to stihl vypočítat. Nakonec jsem z toho dostal za jedna na rozdíl od Pierra, který neměl ani čárku a David to vybral na dvojku.
"Šprte!" Strčil do mě Pierre když sme si šli sednout. Zbytek hodiny sem se nějak vůbec nedokázal soustředit. Musel jsem sledovat Davida. Chudák…nejen, že si ho Chuck nevšímá, ale ještě ho celou hodinu otravuje Jeff…
David:
Zbytek dne ve škole proběhl už docela v pohodě. Ale já si furt neuvědomoval, proč si mě Chuck nevšímá. Počkat, on je náš třídní šprt a určitě nechce mít problémy i s tím, že by se o něm doslechlo, že je gay. Ten hajzl…nemůže to udělat ani kvůli mně…peču na něj. To rači budu chodit s holkou než s ním. Z myšlenek mě vytrhl Seb.
"Tak co pudem dneska ven, když to včera nevyšlo?"
"Jo můžem…aspoň se odreaguju"
"OK a deš dneska na oběd?"
"NE"
"Proč? Musíš taky něco jíst."
"To rači vyhladovím, než abych tam měl vidět Chucka"
"Ale dneska je pizza…tak já ti kousek donesu"
"Dobře, tak děkuju"
"Není zač, pro tebe všechno"
Cože? Slyším dobře….všechno?...Je to vážně jedinej kámoš, kterýho mám rád.
"Hele cukrouši..tak se pro mě pak stav"
"Cukrouši? Děláš si srandu ne?"
"Jo dělám…zatím čau"
"Měj se"
Cestu domů mám kolem zastávky. Vždycky se dívám, kdo tam sedí…prostě jen tak ze zvědavosti. Dneska tam seděl krásnej kluk. Určitě je gay, protože hetero nejsou tak krásný. Někoho vyhlížel. Pak zamával na nějakýho kluka, kterej šel proti němu. Když k němu došel, políbili se…Určitě to musí být krásný, když máte někoho, kdo vás miluje. Náhle se jeden otočil mým směrem a mrknul na mě. Rači jsem pokračoval v chůzi. Když sem přišel domů matka byla už z práce doma.
"Ahoj zlatíčko, kde seš tak dlouho? Bála jsem se o tebe" ..Nesnáším jí, furt se na něco musí ptát a když jí odpovím stejně mě ignoruje.
"Ježiš mami, vždyť takhle chodim každej den"
"Neodmlouvej a rači se jdi učit"
"Trhni si" odvětil sem téměř neslyšným hlasem a šel sem do pokoje. Odhodil sem tašku do rohu a plácnul sem sebou na postel. Chvíli jsem tam tak ležel a koukal do stropu. Někdo zazvonil. Šel jsem otevřít. Byl to Seb.
"Čau, tady máš tu pizzu"
"Jé díky"
"Dem teda?"
"Počkej zeptám se" Zaběhl sem do kuchyně za mámou.
"Mami, můžu ven se Sebem?"
"Můžeš, ale přijď brzo"
"Jo, přídu ve čtvrt na deset jako vždycky…čau"
"Ahoj a dej na sebe pozor"
Jen sem prokroutil oči a strčil si ten kousek pizzy do pusy. Vzal sem si ještě mobil a klíče a šel sem ven za Sebem.
"Tak kam pudem?"
Seb:
"Na skalku ne a v sedm zase k nám jako vždycky…"
"Myslel sem si to." Smál se David a vyrazili sme. Celou cestu sme dělali kraviny a já pouštěl písničky na mobilu, chodili sme do rytmu až sme nakonec došli na skalku. Je to takový hřiště, ale malý děti tam moc nenajdete, dřív to byl park ikdyž to tak ani náhodou nevypadá, samozřejmě sme si šli na svoje místa do roury, to je část prolejzačky…
"Máš fixu??"
"Jasně jako vždycky, ale proč si někdy nevemeš svou??" Smál se Dave.
"Já na to dycky zapomenu, dyť mě znáš…hlavně, že mám nůžky…"
"No ty ti fakt k něčemu sou." Vytáhl tu fixu a podal mi jí. Co budeš psát…
"Ještě nevim, ale poputuje k mýmu arabela a tak dál." Začali sme se smát, protože můj nápis - Arabela mrdat chtěla kde má piču nevěděla, Arabelo ty si tele máš ji kousek vod prdele, byl sem tady přídu zas, připrav piču fantomas. - je fakt odolnej (jo je to od MNÚ :D) Začal sem tam něco čmárat. Takhle je to vždycky, já si něco píšu a David něco vtipnýho říká a leží vedle mě. Nevim jak si může takhle hezky najít místo já tam sem furt tak pokroucenej, ale mě to nevadí…Najednou se ozvali strašný rány a já jen začal řvát.
"FUCK YEAH! Už sou tu zas a zas nás bombardujou a průhlednym okýnkem sem začal vyplazovat jazyk na partu co po nás hází šípky (takový zelený kuličky :D) David se jenom strašně tlemil. Po asi čtvrt hodině bombardace sme z roury vylezli a šli si sednout na lavičku, pozorovali sme tu partu jako každej den co tu sme a smáli sme se jim…
David:
Podíval sem se na mobil "Ty jo, už je skoro sedm…měli by sme jít" Seb jen kývnul na souhlas a šlo se. Cestou sme skoro nemluvili. Vzpoměl sem si na Sebovu příšernou sestru. "Co myslíš, bude mít zas na mě Héloise keci?" Věděl sem, že bude…ale tak aby řeč nestála. "Jo určitě bude..znáš jí" "No bohužel znám….kéž by ne" Začali sme se zase smát, ale to už sme byli u něj v báráku…tam se smát nedá..každej by to totiž slyšel. Když sme přišli k Sebovi do bytu, zezuli sme se a já šel už automaticky do jeho pokoje…Jako obvykle Héloise seděla u kompu a koukala na simpsonovi.
"Čau"
"Nazdar"…ano náš tipický pozdrav.
Sednul sem si na Sebovu postel "Pusť počítač" nakázal mi a odešel se ohlásit mamce do kuchyně. Když přišel zasedl k počítači a dal si nohy na stůl. Jen sem se uchechtl, protože to je u něj normální.
"Tak co budem dělat?"
"Nevim"
Automaticky šel na youtube ….a zeptal se, co má pustit. "Třeba Green Day nebo My Chem" Seb zadal MCR funny videa a pustil Mikeyho smích. Myslel sem, že se pomočim. Měl sem nezastavitelnej záchvat smíchu a Seb taky, ale nebyl sem si jistej jestli z Mikeyho nebo ze mě…asi z obou. (:DDDD)To video hned musel dát na FB a psát k tomu co sme říkali…Pak sem se nějak nešikovně naklonil a bum….udělal sem na zem kotrmelec…bouchnul sem se do hlavy. Bolelo to, ale vzhledem k tomu, že sem se furt smál si toho Seb ani nevšim.
"To by stačilo ne?...nemusíme zbourat celej barák" řekl sem už beze smíchu…ale když se na mě Seb podíval s jeho zaslzenýma očima musel sem se začít zase smát….za necelou půl hodinu sme to rozdejchali. Všiml sem si, že tu Héloise není…asi šla do obýváku.
"Ještě že šla tvoje sestra pryč…by zas měla hemzi."
"To jo"
Pouštěli jsme si další videa…smáli sme se u nich, zpívali sme a dělali různý kraviny. Všiml sem si, že už je devět a měl bych jít. "Já už pudu…poď mě doprovodit" Seb se odsunul a najel mi na nohu. Vyjekl sem. "Promiň, seš v pohodě?" "Jo sem…jen si mi asi zlomil nějakou kost" Vzal mě kolem ramen a dovedl mě k nim do kuchyně. Někam odběhl, když se vrátil nesl lékárničku. Sundal mi ponožku a tu nohu mi obmotal. Vzhlédl ke mně, zadíval sem se mu do očí. Nikdy sem si nevšiml, jak je má krásný. "Je to aspoň trochu lepší" Nevnímal sem a stále sem pozoroval jeho oči…pak sem sjel pohledem na pusu….ohh tak rád bych ho na ní políbil. Seb se mnou zatřásl "Vnímáš mě vůbec??" "Ne, promiň ..co si říkal?" Snad si nevšiml jak sem ho pozoroval…ale nevšiml by si leda slepej. "Jestli je to trochu lepší?" "Jojo…díky moc" "Chceš abych šel s tebou domů…pomohl bych ti při chůzi??" "Ne děkuju…půjdu k babí ta bydlí hned naproti." Seb mi ještě pomohl ke dveřím a dolů ze schodů. Rozloučili sme se a já šel zavolat mé ctěné matce, že nepříjdu domů.
Seb:
Vrátil jsem se zpátky do pokoje, zavřel za sebou dveře a plácl sebou na židli. Pozoroval jsem svý plakáty a přemýšlel. Jak mě David sledoval…ne to byl jen nějak zmatenej z tý bolesti nohy…si tu zase něco namlouvám. A mám zas náladu v řiti fakt bezva…Otočil jsem se k počítači a pustil si jedno video…pouštim si ho vždycky když je mi takhle na nic…Vyrobil ho Dave pro mě…Když sem jednou měl zase svou blbou náldu, tak dal dohromody video o tom, co si o mě myslí…Začali mi téct slzy. Nevím proč se tak cítím, neměl bych být naštvaný nebo smutný, vždyť k tomu nemám nejmenší důvod sem fakt strašnej…Rači jsem vypnul počítač a lehnul si, ale vůbec jsem nemohl usnout. Zavřel jsem oči a začal si představovat jaký by to bylo kdybych chodil s Davidem…po hodině jsem začal konečně usínat, ale v tom přišla do pokoje Héloise, rosvítila a zapla televizi.
"Si snad úplně zmagořila ne?!?"
"Buď zticha ty…………………." Přestal jsem jí jako vždycky vnímat a narval si sluchátka do uší… No nakonec jsem teda usnul… Ráno se mi jako vždy vůbec nechtělo vstávat, takže sem zase narychlo nakonec běžel do koupelny a jednou rukou si čistil zuby, druhou se česal a snažil jsem se si oblíct kalhoty…nakonec sem vyrazil jen se tří minutovim spožděnim. Hned jsem šel do třídy a sedl si na svoje místo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama